Autor: Ota

To co uctíváš, to Tě odmění

Všechno na zemi má své pro a proti. Ať chceme nebo ne, je to tak. To pro co žijeme nás odmění nebo zabije. Záleží na tom, jaký cíl pro život si zvolíme. Chtěl bych vám tento princip ukázat na pár příkladech denního života:

Lidé, kteří holdují alkoholu…

Lidé, kteří žijí pro jídlo a požitky…

Lidé, kteří žijí pro peníze…

Lidé, kteří holdují sexu…

Lidé, kteří žijí pro Ježíše…

Všechny tyto skupiny lidí mají svou odměnu, ale také sklízí důsledky svých rozhodnutí. Rád bych v krátkosti uvedl všechny extrémní možnosti toho pro co se dnes a denně rozhodujeme. Myslím si totiž, že život je série drobných rozhodnutí, které přináší buď velké výhry anebo velké průsery.

Lidé, kteří holdují alkoholu…

Jsou veselí. To jejich odměna. Určitě už jsi někoho takového viděl. Nicméně jsou to právě oni, kdo ponesou důsledky svého rozhodnutí. Jsou jimi rozvrácené vztahy a rodina, tvrdá játra a další poškození zdraví. To jsou důsledky, které nesou lidé co holdují alkoholu.

Lidé, kteří žijí pro jídlo a požitky…

Jsou nasycení a mají požitek ze života. To je odměna této skupiny. Důsledky ale také nesou. Jsou tlustí, mají poškozené klouby, poruchy dýchání, spánku. Obezita vás může i zabít, zkrátí vám život. Toto jsou věci, které nechceme vidět.

Vsuvka: ne každý silnější člověk to má z toho, že žije jen pro jídlo. Každý nějaký je a narodil se s nějakým genofondem za který nemůže. Toto je extrém pro vybarvení principu, který je v nadpisu.

Lidé, kteří žijí pro peníze…

Lidé, kteří žijí pro peníze jsou bohatí. I oni mají svou odměnu. Ale i toto rozhodnutí má druhou stranu mince. Manyžer z manažera. Pro peníze a jejich hromadění lidé často přichází o čas se svými dětmi. Člověk něco vydělá a pak mu to jiný ukradne, nebo se jedním krokem přijde všechno jen proto, že chce mít víc než ten druhý. Nemá klidné spaní z toho, jestli je jejich úsilí v bezpečí atp.

Lidé, kteří holdují sexu…

I tato skupina má nesporně svou odměnu a požitek. To není třeba rozvádět. Většina lidé mi říká, že chtějí jednou mít pevný vztah, ale teď si chtějí užívat. Nicméně efekt jejich počínání způsobí, že nakonec zůstanou sami. Měli svůj požitek, ale nechtěli se učit skutečné lásce a tak zůstanou sami.

Lidé, kteří věří v Ježíše Krista…

Lidé, kteří věří v Ježíše, ti, kteří našli tuto cestu, jsou dle mého nejmoudřejší. Věřím totiž, že Ježíš je Syn Boží a každému dá to, pro co se rozhodl. Každý dostane i s úroky to, pro co se rozhodl. A ještě dostane přidáno.

Ježíš Kristus, když chodil po zemi řekl abychom „nejdříve hledali Boží království a jeho spravedlnost a vše ostatní nám bude přidáno.“ To se mi líbí a tomu věřím. Proto uctívám Ježíše Krista. Protože vím komu jsem uvěřil. Nečeká na mě žádné nemilé překvapení, ale ani to není zadarmo. Je tuhý boj, který má cíl, tam kde chci.

Princip pekla

V tom je dle mého princip pekla. Žádné plameny – nic z Hollywoodských filmů. Každý dostane to co si vybral. I s úroky. Pokud chceš trávit věčnost s Bohem, budeš jí mít a bude to dobré. Pokud ne, dostaneš, to pro co si se rozhodl. To vyžaduje být hodně moudrý v tom pro co se rozhoduješ.

Vsuvka: Jeden kamarád měl období, že spal s každou kterou potkal. A jistě měl svou o odměnu – svůj požitek. Těch slečen bylo hodně a on v té sérii potkal jednu se kterou začal chodit, protože zjistil, že chce víc než jeden večer. Ale kvůli té síle zvyku, že spal s každou, kterou potkal, ztratil tu jedinou. Hledal něco jiného, než původně myslel a když to naše, zjistil, že to nemůže mít. Potkali jsme se, když na tom byl hodně špatně. Modlili jsme se spolu a po nějaké době  se k sobě vrátili. Ale hoch si prošel takovým svým, půlročním, lokálním peklem.

Život je série drobných rozhodnutí, které přináší buď velká vítězství nebo velké prohry. Jak to celé dopadne, záleží jen na tom cíli, ke kterému dáme svou naději. Proto buď moudrý/á v tom co volíš. Já jsem křesťan a vím proč.

Dej si pozor na každý krok, když jdeš do Božího domu. Pohotovější buď k slyšení než k přinášení obětí jak hlupáci; ti ani nevědí, že činí něco zlého.

Mno… my už nechodíme fyzicky do chrámu nebo na místa kde je zvláštní Boží přítomnost. Bůh je všude a líbí se mu ti, kteří ho uctívají v Duchu a v Pravdě (Jan 4, 23). Takže se dá říct, že do Boží přítomnosti jdeme cíleně vždycky, když se rozhodneme modlit. Kazatel nám dává pár rad, doporučení nebo pokynů, chcete-li, jak se chovat v těchto chvílích.

Ústa spěšně neotvírej, neukvapuj se v srdci, když máš pronést slovo před Bohem; vždyť Bůh je v nebi a ty na zemi, tak ať jsou nemnohá tvá slova. Po mnohé lopotě přichází sen; hlupák se ozývá mnoha slovy.

Neplkej před Bohem. Když s ním mluvíš, dobře si to rozmysli. Ono pomyšlení, že mě adoptoval za syna Vládce vesmíru už samo o sobě je dost velké a zavazující. Bůh může naplnit každou mou modlitbu, když bude chtít. To vyžaduje být moudrý, když o něco žádáš…

Po mnohé lopotě přichází sny: „Co všechno krásného by se dalo pro Krista udělat. Nespočet projektů a vizí…“ A pak se přistihnu, že říkám: „Bože, chtěl bych… Chtěl bych ve svém životě změnit to a ještě tohle k tomu… Chtěl bych ve svém městě, škole nebo sboru vidět…“ Nemyslím si, že je vždycky špatné něco takového říkat, ale když to říkáme, měli bychom to také žít…***

Bůh je nebi a ty na zemi. V nebi je to dokonalé. Všechno jde snadno… Ale ty jsi na zemi, omezený tělem a realitou života, časem a silami… Proto ať jsou nemnohá tvá slova. Kazatel nabádá abychom poslouchali, když jdeme to Božího domu. Bůh má řešení do naší omezené reality. Ale to vyžaduje abychom poslouchali, nikoliv projektovali. Stačí jen přijít a naslouchat… ale to je právě to nejlepší co můžeme udělat.

Ty, když se zavážeš Bohu slibem, splň jej bez meškání, neboť v hlupácích nemá Bůh zalíbení. Co slíbíš, to splň! Lépe je, když neslibuješ, než když slíbíš a neplníš. Nedovol svým ústům, aby svedla ke hříchu tvé tělo, neříkej před Božím poslem: „To byl omyl.“

***Nevím jak to máš ty, ale někdy se mé výkřiky „chtěl bych vidět… žít tak a tak“ moc neliší od novoročních předsevzetí typu „chci zhubnout a omezit kávu“… Moc se neprojevují v našem reálném životě a proto je trochu na pováženou říkat je Vládci vesmíru, když je ne vždy nemyslíme vážně. Neslibuj, pokud to nemáš rozmyšlené a neříkej chtěl bych, když se ti nechce… Právě takové Kazatel nazývá hlupáky. Je lepší neslíbit, než nesplnit…

Proč se má Bůh rozlítit pro to, cos řekl, a zničit dílo tvých rukou? Kde mnoho snů, tam samá pomíjivost, samá prázdná slova. Ty se však boj Boha!

Myslím, že lepším sloganem to uzavřít nejde. Ty se však Boha boj! Měj ho v úctě a když s ním mluvíš, trochu přemýšlej co říkáš… Nechtěl aby ses od teď bál modlit, protože jsme nedostali Ducha otroctví abychom znovu propadli strachu, ale Ducha ve kterém říkáme Abba, Otče (Římanům 8,15). Není se čeho bát, ale měli bychom být před naším Otcem moudří v tom co žádáme – Bůh přece může splnit každou naší modlitbu…

Závěrem slogan co se mi líbí: Nechci dělat dobré věci, ale chci dělat to co po mě Bůh chce…

Poslední dobou více sleduji modlitby – jak vlastní, tak i cizí. Jakým způsobem se lidé modlí? V mém prostředí se učí, že modlitba je rozhovor s Bohem… A tak někdy poslouchám jak se modlím a jak se modlí lidé v mém společenství a někdy je to velmi zábavné. Bavím se otázkou, jestli tak jak se modlím(e) bych se dokázal bavit se nějakým kamarádem v reálném světě. Naše formulace jsou někdy tak komické… Mnohdy je to čistokrevná křesťanština (nářečí dlouho věřících).

Ale to je věc jiná… Minulou neděli jsem se sám sebe ptal, proč jsem vlastně přišel na Bohoslužbu. Odpověď byla smutná – uvědomil jsem si, že jsem tu vlastně z povinnosti a zvyku. To mě trochu zarmoutilo. Na Bohoslužby přece chodíme proto abychom dostávali nové věci od Boha!!!

Hebrejům 11:6  Bez víry však není možné zalíbit se Bohu. Kdo k němu přistupuje, musí věřit, že Bůh jest a že se odměňuje těm, kdo ho hledají.

A v tom to právě je: když nic nečekáš, nic nedostaneš… Vzpomínám s oblibou na jednu epizodu ze Švejka. Inspekční generál přijíždí zkontrolovat jednotku. Nech ji nastoupit a pak v rámci budování disciplíny vojáku je všechny žene na záchod. Povinně! Rozkaz je dán a tak je plněn. V tom se ozve Švejk: „Proč bych měl jít na latrínu, když už jsem tři dny nejedl?“ Inspekční generál pak zjišťoval jak je to možné a zjistil, že o guláš s bramborem oficíři nežádali a proto ho mužstvo nedostalo. Na vedlejším stanovišti armády pak guláš vylévali do pole. „To je učiněný krecht na brambory s gulášem!!!“ Prohlásil inspekční generál.

Když jsem dnes ráno dělal inspekci svých motivů a postojů, došlo mi jak moc máme zaslíbení v Kristu. Ale nikdo o ně nežádá!!! Tak málo hledáme a pídíme se… Necháme na sebe lést kdejakou chřipku a alergii a přitom víme jak z toho. Máme přece návod:

List Jakubův 5,13 – 15:  Vede se někomu z vás zle? Ať se modlí! Je někdo dobré mysli? Ať zpívá Pánu! Je někdo z vás nemocen? Ať zavolá starší církve, ti ať se nad ním modlí a potírají ho olejem ve jménu Páně. Modlitba víry zachrání nemocného, Pán jej pozdvihne, a dopustil-li se hříchů, bude mu odpuštěno.

Moc jsme si zvykli na náš materialismus a tablety. V tom asi mohu souhlasit se panem Rathem: „Lékárna na malém městě je luxus.“ Kdyby toho nebylo, lidé by se víc modlily.

Jan 14:12  Amen, amen, pravím vám: Kdo věří ve mne, i on bude činit skutky, které já činím, a ještě větší, neboť já jdu k Otci.

A co je tohle? Kristus křísil mrtvé… Slepí viděli… přečti si evangelia; tam to je… No a co my? Nevím s kým jsem se o tom bavil, ale došli jsme k závěru, že mrtví nevstávají k životu protože se za ně nikdo nemodlí… No není to učiněný krecht na Boží zalíbení? Máme to tam nahoře ale nikdo o nežádá.

K upřímnému se má Hospodin upřímně. Ke konkrétnímu se má konkrétně. Každý je odměňovaný tím jak uctívá: pokud budeme k našemu konkrétnímu Bohu konkrétní, On bude konkrétně odpovídat. Pokud naše modlitby budou fráze, Jeho odpověď budou také fráze a nebudeme vidět Jeho jednání.

Duchovní věci zajímají více a více lidí v mém okolí. Hledání Pravdy, Boha, smyslu bytí je bezesporu důležitá věc. Jen se bojím, že hodně lidí zapomíná na to, jaká je doopravdy půda, na které se pohybujeme. Nejsou tu jen samí hodní strejdové, kteří se chtějí kamarádit. Experimenty s duchovnem nemusí být jen samé báječné prožitky a i to, co se zdá na první pohled úžasné a dobré, se může za čas změnit ve velké nepříjemnosti, ze kterých se dostává jen těžko. O tom, proč to tak je, je tento článek…

Svině převlečená za kamaráda

Líbil se mi příměr jednoho kazatele, že duchovní svět je podobný jako republika za totality – každý má svého „Stbáka“. Tento příměr je velmi trefný. Agenti a spolupracovníci StB měli za úkol držet pod kontrolou osobu jim svěřenou. To vyžadovalo někdy být hodný, trávit čas s dotyčným, jindy zase přitlačit ke zdi důvěrnými informacemi… Výsledkem toho byla nesvoboda.

Cíle takového agenta jsou dva: držet se v utajení a v případě odhalení škodit všemi dostupnými prostředky. Pokud k odhalení nedojde, může se zdát, že váš agent, o kterém nevíte, že se nachází ve službách vyšší moci, je vaším nejlepším přítelem. Ne tedy vše, co se nějak tváří, takové opravdu je. Proto je třeba důkladně rozsuzovat kdo je kdo… a kdo je kým placený.

Dneska je učení tolik, kolik je učitelů. A já se v tom mám vyznat? Každý tvrdí, že zrovna to jeho je echt! Myslím si, že i to je dlouholetá práce Satana. Zblbnout lidi tak moc, že nebudou vědět ani jak se jmenují.

Nic neumím, ničemu nevelím – proč já?

Tuhle větu mi řekla kamarádka, když jsem jí popisoval zápas o duši každého člověka, který vede Bůh a ďábel. Proč zrovna já? Pro pochopení důvodu proč Tě Satan nenávidí, se musíme vrátit na začátek příběhu. Satan byl dříve ve službách Boha. Měl nejspíš poměrně vysoké postavení, ale vzbouřil se. Chtěl své království – ne být ve službách Božích… a proto ho Bůh vyhnal ze své blízkosti.

A to je důvod, proč nenávidí Tebe. Jsi pro něho významný. Ty máš totiž ještě možnost najít Boha. On už ne. Proto všechno své snažení investuje do toho, aby Tě strhl s sebou do odsouzení. Proto Tě oblbuje, abys neviděl, nepoznal a byl odsouzený jako on.

Jediná cesta?

Často slýchám, že budhismus, islám, reiki a všechno další, co si vzpomeneš, vede k jednomu Bohu. Obávám se, že to je jen další způsob, jak zblbnout co nejvíce lidí. Je spousta léčitelů, věštců a dalších, kteří mají „magické schopnosti“. Když se jich budeš ptát, kde berou svou moc, většina z nich ti buď řekne, že neví a nebo to pojmenuje tak poeticky a neuchopitelně, že to nic neřekne. Kdo je Kristův, ví, že je Kristův a ví, kdo je Kristus a proč v něho věří.

Jako agenti Stb, kteří se snaží  zakrýt pravou tvář, tak i Satan – přichází v beránčím rouchu. Kdo má svou moc od Boha, ten to ví na beton – a i u takových rozsuzuj – jestli to, co říkají, má také vliv na jejich život (a jaký). Jestli to, o čem mluví, Bůh také potvrzuje nebo jestli to, co říkají, také žijí.

No jo. Jak tedy? Proč jsem si vybral zrovna Ježíše Krista? Myslím si, že křesťanství, takové podle Bible, je o hodně reálnější než všechna možná supr-logická náboženství. Když se tak dívám na lidi, které potkávám a na to, čemu všemu věří, jen mě to utvrzuje. Bible je o lidech a o tom, co s Bohem zažili. Ne o tom, co kdo kde pochytal kdoví odkud. Křesťanství je postavené člověku na míru. Tak jak je psáno: „Do Božího království nejhloupější nezabloudí…“ Hledej a určitě najdeš. Jen abys na sebe po cestě nenabalil vlivy, kterých se budeš těžko zbavovat.

Jsme všichni – ať chceme nebo ne – ve válce. Vede se o tvoji duši. Celý článek bych shrnul jednou větou: jsou jen dvě věci, ze kterých má Satan srandu – když ho vidíme za vším a když říkáme, že není. Prostě nejsou jen kladné bytosti, nejsou jen hodní strejdové a s tím je dobré počítat, když člověk hledá. Ne vše, co se nějak tváří, takové opravdu je.

Zjevení Janovo 3:1 – 6

Andělu církve v Sardách piš: Toto praví ten, který má sedmero duchů Božích a sedmero hvězd: „Vím o tvých skutcích – podle jména jsi živ, ale jsi mrtev. Probuď se a posilni to, co ještě zůstává a je už na vymření! Neboť shledávám, že tvým skutkům mnoho chybí před Bohem; rozpomeň se tedy, jak jsi mé slovo přijal a slyšel, zachovávej je a čiň pokání. Nebudeš-li bdít, přijdu tak, jako přichází zloděj, a nebudeš vědět, v kterou hodinu na tebe přijdu.

Cesta víry každého je někdy divoká. V jednom období jsem se nejvíc strachoval z toho, jestli žiju dost dobře. Ano! Měl jsem co dohánět (a mám pořád) a občas mě to i dost fackovalo. Jedna z mých povahových vlastností je, že nic nepřeháním – ani v dobrém, ani ve zlém. Tou dobou jsem to nepřeháněl ani s Bohem.

Největší hrůzou pro mě bylo, že by přišel Ježíš pro svou církev – tak jak to všichni křesťané očekávají (nebo by dle mého měly). Věděl jsem, že můj život moc neodpovídá tomu, jak by měl život křesťana vypadat a to dostávalo do hlubších a hlubších stavů bezmoci.

Došel jsem do bodu, kdy jsem si musel položit otázku – co mám dělat, když se nedokážu sám změnit?!? Já už prostě lepší nebudu. Odpověď jsem znal. To může se může stát jen z moci Boží. Jen jsem nevěděl jak to celé uchopit.

Za nějaký čas jsem jel na konferenci, kde se celá moje situace vyhrotila a já jsem kapituloval. Pak jsem požádal o modlitby jednoho kazatele a ten mi řekl moudro, které hodně změnilo můj život. Tak jak jsem napsal – nikdy nic moc nepřeháním. Když ale nebudeš přehánět vztah s Bohem a chodit na hranici, s postojem – tohle ještě můžu a vesele si hřešit, nikdy neuvidíš požehnání ve svém životě. Naopak, když budeš usilovat o tom, jak být Bohu nejblíž, útoky a problémy budeš mít úplně stejné jako když jsi na té pomyslné hranici – ale budeš moct cítit Boží blízkost. Protože Bůh to s námi nikdy nevzdá, pokud to my nevzdáme s ním.

Přece však máš v Sardách několik osob, které svůj šat nepotřísnily; ti budou chodit se mnou v bílém rouchu, protože jsou toho hodni. Kdo zvítězí, bude oděn bělostným rouchem a jeho jméno nevymažu z knihy života, nýbrž přiznám se k němu před svým Otcem a před jeho anděly. Kdo má uši, slyš, co Duch praví církvím.“

S touto odpovědí jsem odjel a až za nějaký čas mi došlo, že ten všelék na změnu je milost v Kristu. To, že nebudeš lepší ze své snahy – to je realita našeho života. Bylo ale třeba hodně napravit. Milost v Kristu sama nic nezmůže. Hodně radikálních rozhodnutí. Čas, který jsem trávil hraním her na PC jsem dal modlitbě. Na čas jsem úplně přestal pít alkohol, dokud nezjistím míru, která je správná. Přestal zabíjet čas televizí a seriály.

Ale pak jsem se dostal na ty problémy, co jsem nikdy nemohl vyřešit. Zjistil jsem, že mě tak účinně zaměstnávají, že nezabývám ničím jiným. Skutkařím. A víme, že jsme živí z víry a ne ze skutků! No co teda s tím?

Potřebuješ se přestat zabývat sám sebou – jak moc dobře žiješ a nežiješ a začít se dívat kolem sebe. Hledat a čekat na skutky víry, které ti Bůh připravil. Nikdy je neuvidíš, pokud se nepřestaneš dívat do sebe. Ono totiž to úporné snažení žít co nejlépe je určitý druh sebestřednosti, kterým Tě zlý chce zaměstnat abys neviděl(a) situace do kterých Tě Bůh posílá.

Tak si myslím, že jenom Ti kdo žijí s milosti, můžou naplnit Boží poslání. A ti budou nosit bílé roucho.