Důmyslné umění, aneb co se do podcastu nevešlo

Pokud jste neslyšeli náš podcast, tak si můžete pustit na anchor.fm. Pokud jste si ho již pustili, tak víte, že základní myšlenkou knihy Důmyslné umění, jak mít vše na … banánu je, že „štěstí je problém“. Aby člověk mohl být šťastný, volí si množinu problému, pro kterou se rozhodl v ní najít zalíbení. (Protože si volí jedno, musí mít druhé na banánu.) Dále víte, že štěstí vzniká z vyřešených problémů a vyřešené problémy způsobují další problémy a tak dále. Moderní člověk dělá chybu v tom, že se usmívá, i když mu není dobře, píše na fb motivační hesla i když má deprese, protože je neupřímný a maluje vše na růžovo. Proč? Snaží se si problém nepřipouštět a myslí si, že to tak je dobře. Tím se ovšem, v pojetí Mansona, připravuje o štěstí a o radost z vyřešených problémů, protože problémy popírá a říká, že nejsou.

Co je úspěch a co ne?

Manson říká, že pokud je někdo v něčem dobrý, selhal v té oblasti víckrát než ty. Je tedy špatně, když se něco nepovede? Vše závisí na hodnotách, jak věci poměřujeme. Manson uvádí dva příběhy:

  • Kytarista, vyhozený z Metallicy, Dave Mustain, založil na truc kapelu Megadeth. S touto kapelou prodal 25 milionů alb, což je slušné. On ale zůstal naštvaný a nespokojený, protože on chtěl porazit Metallicu, která ale prodala 180 milionů alb… Toto je příklad špatné hodnoty, skrz kterou měříme úspěch…  
  • Bubeník vyhozený Beatles, Pete Best, si prošel peklem. Pár měsíců před natočením desky v Abby road ho vyhodili. V reakci na to začal pít a chtěl se i zabít. Nikdy se nestal slavným hudebníkem. Později svůj postoj přehodnotil a v roce 1994 se ale nechal slyšet, že je šťastnější, než by byl s Beatles. Totiž když mu bylo nejhůře, potkal svou ženu a založil rodinu. Dosáhl toto, po čem de facto Beatles nejvíc toužili a nikdy toho nedosáhli.

Úspěch a neúspěch jsou odvislé od toho, co a podle čeho měříme. Co je hodnotou v pozadí? Je to dobrá hodnota, nebo nám přináší problémy?

Hodnoty: dobré a špatné

Podle Mansona jsou dobré hodnoty 1) spojené s realitou, 2) společensky konstruktivní a 3) okamžité a kontrolovatelné. Špatné hodnoty jsou 1) pověrčivé, 2) společensky destruktivní, 3) nekontrolovatelné a nejsou okamžité.

Mezi špatné hodnoty řadí Manson:

  • Rozkoš (rozkoš ti zničí rodinu, zatím co si trošku užiješ…)
  • Mít vždy pravdu (o tom je celá kapitola „mýlíte se úplně ve všem, stejně jako já“)
  • Materiální úspěch (pokud zajistíš základní potřeby, pak už tě peníze dál šťastným nedělají. Vede to jen tomu, že se lidi hodnotí, ne podle jak se chovají, ale co vlastní. To vede k povrchnosti…)
  • Zůstat pozitivní (to už je rozvedeno výše).

Cibule sebeuvědomění 

Pokud se dostáváme do situace, která je nám nepříjemná nebo bolí, je dobré zamyslet, co za hodnotu stojí v pozadí. Vynoří se emoce kolem nějaké situace. Na prvním místě si člověk musí připustit, že nějakou emoci cítí. Pak si může položit otázku, proč se cítí, jak se cítí. Zde bývá nějaký standard nebo hodnota. Teprve potom si člověk může položit otázku, jestli je to hodnota, která je dobrá a smysluplná, nebo jestli jí raději neopustit nebo jí neřešit.

Já se nervuji o dovolené, protože chci, aby všichni byli spokojení. To je jednak hodnota, která není kontrolovatelná (nemohu to ovlivnit), navíc je to zbytečné. Nervuji se o to, jestli bude kde parkovat v kempu, jestli na vyjde dobré místo. Nic z toho nemůžu ovlivnit. Tak proč to vlastně řešit?

Mansonův zákon „držení se zpátky“

Člověk se bojí všeho, co by mohlo ohrozit jeho image. Já se bojím vypustit vlastní mix, protože by se mohlo zjistit, že o míchání hudby nic nevím. Ale já si chci tu image budovat, takže se vlastně úplně zablokuju již předem a neudělám nic.

Takže pokud si člověk už na začátku připustí, že je vlastně „hovno“, osvobodí ho to, sám sobě dovolí dělat chyby a nakonec předežene všechny pozéry kolem sebe, proto sám dovolí chybovat, čímž se učí. Toto mě hodně baví!

A nakonec zemřeme (kapitola na závěr knihy).

Život každého člověka skončí. Je to tvrdka, ale každý se s tím potřebuje nějak vyrovnat. Autor cituje pana Beckera, který hovoří o projektech „projekty nesmrtelnosti“. Tedy, že každý po sobě chce něco zanechat. Války a revoluce jsou výsledkem toho, když projekty nesmrtelnosti dvou skupin narazí.

Smrt vymazává bezcenné věci z našeho života. Ptá se: „Jaký je tvůj odkaz? Pro co žiješ / žil jsi?“, což není špatná otázka. Problém je, že naše moderní uvažování je rozmazlené. Cítíme se zaslouženě za věci, na kterých jsme nepracovali. Kde kdo se cítí být inovátor nebo kouč, i když nic nedokázal. Mimo jiné proto, že si dnešní kultura plete velkou pozornost a velký úspěch. A přepokládá, že je to totéž.

To je bordel, což? Víš co, přečti si to taky…

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.