Oranžová

Prostřední světlo na semaforu svítí. Dívám se a nevím, nahoru, či dolů skočí.

Nevím zda běžet, anebo zůstat stát, jestli to dobrzdit a nebo řadit kvalt.

A tak tu stojím s břemenem bohů, že zlé a dobré chtěl jsem znát.

Trochu bojím, Šalamoun mourdrej byl, stejně se dobrého nedožil.

Ref:

Jéééééé, chci se vrátit zpátky,  do první zahrádky, kde jen jedna volba byla špatná…

Jéééééé, tam nechybělo nic, a jen jedna věc na víc: zvídavost lidská a špatná. 

Konec nejistot, milost zastih‘ náš věk brány nebe jsou zas na dohled.

Jen tiše věřím, že z mých snah něco zbyde, v světě co pomíjí a klamnou touhou hyne.

Jen toužím nepoužít golu, než sjedu křižovatkou dolů, cesta je plná výmolů.

___

Co člověk užije si se sebou, je-li přirozeným poserou, a všechno spočítaný si chce…

Život je ale čistá empírie, která se prostě jednou žije, když nezkusíš, tak nic z ní nezískáš.

A tak jen dál běžím, i když směr neznám, do první zahrádky pospíchám;

Zástupu svědků vstříc, co svý za sebou maj… z dálky nám pravicí potřásaj

Ref:

Jéééé, jim nechybí už nic, ani jedna věc na víc, zvídavost lidská a špatná…   

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.