Někdy se mě lidé se ptají, jak mohu věřit v Boha, když jsem vystudoval elektrotechniku. Tady je pár krátkých odpovědí.

Vtip je v tom, že věříme, čemu věřit chceme na základě nějakých důkazů, a na základě týchž důkazů odsuzujeme to, co se mám nezdá. Klasický argument je, že věda již vše vysvětila a tak popřela existenci Boha. Otázek totiž ani zdaleka neubývá. Je tomu spíše naopak. Zde je několik vybraných otázek.

Z fyziky

Na vysoké škole jsem absolvoval atomovou a jadernou fyziku. Byl to předmět zvláštní a nezáživný. Jedno jsem si ale odnesl: elementární částice. Přibližně před sto léty byl nejmenší částicí hmoty atom. (Málokdo z nás atom pod elektronovým mikroskopem viděl, ale věříme, že je.) Pak věda pokročila a objevil se elektron. Posléze foton, neutrino a mnoho dalších elementárních částic. Nyní jich je přes pět tisíc.

Otázek neubývá!

Vysoké napětí

Můj obor je elektrotechnika a tak jsem měl možnost studovat i vysoké napětí a stavbu blesků. My nyní víme, že hřmění a hromobití není hlas boží, jak tomu lidé věřili dříve… ale ačkoli víme a známe parametry vzdušných výbojů, známe mechanismus stavby blesků, nemáme žádnou exaktní (přesnou, vše vysvětlující) metodu, která určí, kam příští blesk udeří.

Zde otázek ubylo, ale není vysvětleno vše.

Komunikace rostlin

V době nedávné jsem hovořil s kamarádem, který se zabývá lesním inženýrstvím. Ten mi řekl, že nyní je věcí výzkumu komunikace rostlin. Víme, že rostliny komunikují, ale jak? Například stromy, které jsou z jedné mateřské rostliny (šišky atp.), nekvetou všechny najednou, aby se nekřížily geny z téhož zdroje. Kvetou po sobě: jeden skončí, druhý začne. Stromy v Africe dokáží nějak vysílat, když přijde predátor (třeba žirafa) okusovat listy. Napadený strom vyšle signál a ostatní stromy v lese nebo háji srolují listí tak, že nejde žrát.

Nové otázky se objevují a jsou velmi složité.

Všechny otázky zodpovězeny nejsou

Mě se nejvíce líbí příklad uvedený z oblasti Fyziky. Na něm je vidět, že otázky nejen přibývají, ale že poznání přijímáme vírou, i když nemůžeme sami to poznání ověřit. Postupně objevujeme řád toho, čemu říkáme hmota, přicházíme na to, že nejsme ani zdaleka u konce zkoumání… Spíše to nahrává dojmu, že ve všem je řád, který nevznikl náhodou a že nad tím vším je někdo o mnoho chytřejší než my.

V sousedství toho všeho rostou poznatky o tom, co sice již průkazné je, ale my se tím tolik zabývat nechceme: Víra v Boha a v Bibli. Zde otázky více a více ubývají.

Související článek: Věrohodná Bible