Když mluvím s lidmi, často narazím i na otázky mé víry, na Bibli, její věrohodnost a vše co s tím souvisí. To je věčně vděčné téma a tak chci dnes zodpovědět alespoň několik otázek.
Nutno dodat, že zpochybňování pravdivosti Bible a jejích sdělení se v drtivé většině případů zakládá na argumentech z 19. století, jako například, že je Bible dopisovaná zpětně nebo že archeologie (věda) vyvrací poselství v Bibli napsané. Mnoho lidí tvrdí, že si Bible protiřečí. Od dob, kdy byly tyto argumenty „platné“ ovšem proběhla řada výzkumů, která její poselství stále více potvrzuje.
Věc originálu, datace a zpětného dopisovaní
Jednou z velkých otázek dnešního člověka je, zda čteme to, co tenkrát napsali, jestli se texty nepřepisovaly (neměnily) poplatně dějinám atp. V tom nám tehdejší starověká kultura mnoho nepomáhá. Zvykem totiž bylo (hlavně u Židů), že pokud se knihy zapsané ve svitcích poškodily, text se přepsal a poškozený svitek se spálil. Přepis zařizovali profesionálové, Mazorejci, což by mohlo jistou kvalitu zaručit, ale problém originality to neřeší. Toto byl dlouhá léta argument proti věrohodnosti Bible: že vznikala po staletí, texty se upravovaly a doplňovaly atp.
Až roku 1947 byly objeveny svitky „od Mrtvého moře“, které mnohým zavřely ústa, protože potvrdily dataci vzniku jak knihy Daniel, tak Izaiáše. Vybrané části těchto knih byly silně zpochybňovány.
Mnozí vůči Bibli kritičtí badatelé se domnívali, že tento nález dokáže skutečnost, že biblický text prošel během století zásadními změnami, velice se však mýlili. Izaiášův rukopis z Kumránu se od středověkého masoretského textu odlišuje pouze v zanedbatelných detailech a přitom rozdíl mezi datem jejich vzniku převyšuje tisíc let. Dnes můžeme konstatovat, že Izaiášovo proroctví o trpícím Mesiáši, který na sebe vezme hříchy a nemoci lidí a přinese jim spásu, je autentické. Izajáš své proroctví napsal mezi lety 700 – 680 před Kristem. [viz. 1]
Například knihu Daniel lze považovat za souhrn (učebnici) světových dějin od roku cca 600 př. Kr. až po příchod Krista. Světský dějepis totiž rovněž zaznamenává činnost Belšazara (Da 5, 1) i Darjaveše (Da 6, 1). Nejde tedy o fiktivní postavy. Mnoho lidí ale zastává názor, že kniha Daniel byla napsána až někdy v roce 200 př. Kr, kdy se už události v ní zaznamenané dávno staly.
Kontroverze obklopující knihu Daniel souvisí s tím, zda Daniel byl či nebyl skutečná historická postava, nebo spíše výplod anonymního autora ze 2. stol. př. Kr. Kniha Daniel užívá hebrejštinu v kk. 1,1–2,4a, pak užívá aramejštinu ve 2,4b–7,8 a potom se znovu používá hebrejština v 8,1–12,13. Odráží to větší rozšíření aramejštiny ve starověkém světě 2. století př. Kr… [viz. 2]
Daniel ale nebyl pouze vymyšlená „románová“ postava. I v tomto případě nám pomáhají nálezy z Kumránu, které jasně ukazují, že spisy jsou o mnoho starší než kritici tvrdí a ukazují na cosi nadpřirozeného a prorockého u Daniele.
I zde můžete oponovat. Kritici mohou říct, že proroctví mají i jiná pohanská náboženství a rovněž se splnila. Nutno ovšem říct, že kvalita proroctví různých mystiků je nesrovnatelně nižší v porovnání s biblickými. Zejména pro svou mnohoznačnost (mluví v jinotajích [viz. 3, 4])
Bible také mluví v jinotajích a obrazech. Ty ale vykládá buď přímo nebo se lze často dovtípit co daný obraz znamená pomocí křížových odkazů. Ve viděních z Daniele je mnoho postav a zvířat. Jejich význam (jméno) je ale vysvětlen naprosto konkrétně. Například porovnáme-li historickou skutečnost toho, co se stalo Ježíši Kristu na kříži s trpícím Mesiášem z Izaiáše 53. kapitoly, přesnost je až doslovně zarážející (podotýkám, že je průkazné, že Izaiáš to napsal 700 let př. Kr.; tj. o 700 let dříve). I proto se mnozí snažili zpochybnit autentičnost a stáří. I zde na mě dýchá cosi nadpřirozeného, co není lidským výmyslem.
Bible jako Slovo Boží
Křesťané považují Bibli za neomylné, normativní a Bohem inspirované slovo. Proč je tomu tak? Je přece tolik moudrých knih. Proč zrovna Bibli bychom měli vyvýšit nad jiné?
Mnoho věcí bylo řečeno a mnoho věcí bylo napsáno. Ale jen málo je napsáno s titulkem „Toto je Boží slovo.“ Jakoby snad sám Bůh si tuto výsadu chránil a bránil, takže si to nikdo nedovolil říct. Mnoho lidí psalo a píše o moudrosti, filosofují nad smyslem, ale jen Bible uvádí „Toto praví Hospodin“ 384x nebo „…výrok Hospodinův“ 226x. (Toto jsou výskyty v Českém studijním překladu.) Mluví také o tom, že On je jediný Bůh, věčný Vládce a Stvořitel světa.
Asi neudělám chybu, když řeknu, že zprávě věříme tak moc, jak moc věříme tomu, kdo jí říká. Je-li důvěryhodný zdroj, pak věříme i poselství. Pokud se Bible prezentuje jako Boží slovo, já osobně, když studuji Boží charakter jak jej Bible ukazuje, nemám problém věřit jejímu poselství, protože je-li Bůh takový, jak se nám v Bibli ukazuje, je hodný důvěry.
Jsou překlady účelové?
Poslední připomínka, kterou lidé mají je, že sice nepopírají originalitu hebrejských a řeckých textů, ale pro změnu mají problém s překladem do češtiny, protože překlady považují za účelové, které mají jen ovládat lidi, aby poslouchali atp.
Lidem, co věří takové zvěsti mohu říct jediné: vědění je dnes dostupné a pokud prozkoumáte internet (v tuto chvíli postačí server youversion.com), uvidíte, že existuje nespočet překladů, českých i cizojazyčných, kde až na různou volbu výrazů, jsou tyto překlady totožné. Myslíte, že je možné, aby celý širý svět, kterému už dávno nevládne církev, se byl schopen domluvit na jedné verzi účelového překladu?
Protože se jako lidstvo neumíme shodnout na jiných věcech, bylo by dost obtížné dnes něco takového nejen provést a také to utajit. Naopak: když si dáte tu práci, překroucený překlad poznáte snadno. Např. Překlad nového světa a jeho výklad Co Bible doopravdy říká jsou zářnými příklady této činnosti.
Bible si neprotiřečí
Myslím si, že kdo přečetl Bibli celou, jistě našel místa, která jsou minimálně zarážející. Nicméně uznejte: Autorů šedesáti šesti biblických knih je dohromady kolem čtyřiceti. V takovém množství materiálu a lidí udržet jednu linii vyprávění, kterou Bible bezesporu má, je výkon, který je úctyhodný, ne-li zázračný. Často lidé dělají chybu v tom, že najdou dvě pasáže, které dále nezkoumají a řeknou: „Toto si protiřečí“ aby tak zpochybnili její věrohodnost a nemuseli se zabývat tím ostatním.
Takové počínání je zvláštní. Je to jako kdyby vědec narazil na nesrovnalost ve svém oboru zkoumání, přestal kvůli tomu s výzkumem a vše dosavadní odvrhl. Uznejte, že efekt by byl spíše opačný. Jeho zapálení pro výzkum by jistě ještě vzrostlo – jen aby zjistil proč to nehraje. Často člověk přehlédne něco při nepozorném čtení nebo neporozumí praktice, která již neexistuje v dnešní kultuře. Proto ale ještě Bible není nevěrohodná.
Zdroje:
[1] http://www.milost.sk/logos/clanok/tajemstvi-kumranske-knihovny
[2] FETTKE, Steven M. Literatura Starého zákona. Přel. z : Old Testament Literature: His Story. 1. vyd. Springfield, Missouri : Global University, 2008, 215 s. ISBN 978–0–7617–1209–1.
[4] STROBEL, Lee. Kauza víra. 1. vyd. Překlad Radek Hanzl. Praha: Návrat domů, 2004, 283 s. ISBN 80-725-5088-8.