Když přemýšlím nad českou velikonoční tradicí, ptám se sám sebe, jak to asi vzniklo a co mi tato tradice má říct o poselství Velikonoc? Budu přemýšlet zejména o Velikonočním pondělí, kde se mi naskýtá jednoduchá odpověď. Poselství by se pak dalo vyjádřit takto:

„Někdo tu asi dostal pěkně na zadek.“

Když zahrnu do úvah fakt, že zmíněný zvyk je veskrze typicky český, kdežto Velikonoce jsou svátek žido-křesťanský, celé se to jen komplikuje. Velikonoce slavíme vesměs od třicátých let. V té době dostal český národ hodně na zadek. Nicméně o Sudety jsme přišli v září, ne v dubnu. Proto jsem i toto zavrhl.

Ve třicátých letech, nikoli minulého století, ale na úplném začátku letopočtu, se stal ještě jeden incident hodný úvahy. Zemřel Ježíš Kristus.

Co to má celé za smysl?

Je pravděpodobné, že nejedna dáma v Čechách i na Moravě se ptá po smyslu toho všeho? Připomínáme-li si na Velikonoční pondělí, že někdo dostal na zadek, proč se to stalo a co to mělo za smysl? Z biblického záznamu víme, že Ježíš Kristus dostal na zadek poměrně vydatně a kvalitně. Nakonec ho jeho výlet na zem stál život. Muselo se to ale stát? Nese to v sobě skryté poselství?

Když už jsme u toho, pojďme se podívat do Bible. Poměrně dobré vysvětlení nám dává dopis do Říma:

Římanům 3:23  všichni zhřešili a chybí jim Boží sláva.

Osobně věřím, že svět, tak jak ho známe nyní, takový vždycky nebyl. Totiž, protože se lidé rozhodli žít po svém, svět ztratil slávu a krásu, kterou mu Bůh původně dal.

Římanům 6:23  Odměnou hříchu je totiž smrt, ale Božím darem je věčný život v Kristu Ježíši, našem Pánu.

Není to tak složité. Je to jako když pracujete: část si schováváte na důchod a z toho žijete po zbytek života. Když ale pracujete pro hřích, vaší penzí je Boží hněv a odsouzení.

Římanům 5:8  Bůh ale dokazuje svou lásku k nám: Kristus zemřel za nás, když jsme ještě byli hříšníci.

Bůh, tak jak ho já osobně znám, není se situací spokojen. Bůh Ježíš má lidi rád a chce s nimi mít vztah. Aby se ale udělalo zákonu za dost, musel někdo dostat na zadek – odčinit… zemřít. V tom nacházím smysl onoho nářezu: Bůh mě miloval v době, kdy jsem si sám nemohl pomoci.

Nyní je ale situace jiná. Každý, kdo věří že Ježíš jej usmířil s Bohem, tedy, že se to zadostiučinění vztahuje i na něj, takový člověk je s Bohem usmířen. Jeho odměnou je život věčný a nový začátek, kdekoli ho bude potřebovat.

Římanům 10:9  Vyznáš-li svými ústy, že Ježíš je Pán, a uvěříš-li v srdci, že ho Bůh vzkřísil z mrtvých, budeš spasen.

Nutno dodat, že budeme-li pokračovat v této logice, pak ti, co se neusmíří, zůstávají pod Božím hněvem na věky a stále a čeká je Boží soud. Tomu se já osobně chci vyhnout.

Když mluvím s lidmi, často narazím i na otázky mé víry, na Bibli, její věrohodnost a vše co s tím souvisí. To je věčně vděčné téma a tak chci dnes zodpovědět alespoň několik otázek.

Nutno dodat, že zpochybňování pravdivosti Bible a jejích sdělení se v drtivé většině případů zakládá na argumentech z 19. století, jako například, že je Bible dopisovaná zpětně nebo že archeologie (věda) vyvrací poselství v Bibli napsané. Mnoho lidí tvrdí, že si Bible protiřečí. Od dob, kdy byly tyto argumenty „platné“ ovšem proběhla řada výzkumů, která její poselství stále více potvrzuje.

Věc originálu, datace a zpětného dopisovaní

Jednou z velkých otázek dnešního člověka je, zda čteme to, co tenkrát napsali, jestli se texty nepřepisovaly (neměnily) poplatně dějinám atp. V tom nám tehdejší starověká kultura mnoho nepomáhá. Zvykem totiž bylo (hlavně u Židů), že pokud se knihy zapsané ve svitcích poškodily, text se přepsal a poškozený svitek se spálil. Přepis zařizovali profesionálové, Mazorejci, což by mohlo jistou kvalitu zaručit, ale problém originality to neřeší. Toto byl dlouhá léta argument proti věrohodnosti Bible: že vznikala po staletí, texty se upravovaly a doplňovaly atp.

Až roku 1947 byly objeveny svitky „od Mrtvého moře“, které mnohým zavřely ústa, protože potvrdily dataci vzniku jak knihy Daniel, tak Izaiáše. Vybrané části těchto knih byly silně zpochybňovány.

Mnozí vůči Bibli kritičtí badatelé se domnívali, že tento nález dokáže skutečnost, že biblický text prošel během století zásadními změnami, velice se však mýlili. Izaiášův rukopis z Kumránu se od středověkého masoretského textu odlišuje pouze v zanedbatelných detailech a přitom rozdíl mezi datem jejich vzniku převyšuje tisíc let. Dnes můžeme konstatovat, že Izaiášovo proroctví o trpícím Mesiáši, který na sebe vezme hříchy a nemoci lidí a přinese jim spásu, je autentické. Izajáš své proroctví napsal mezi lety 700 – 680 před Kristem. [viz. 1]

Například knihu Daniel lze považovat za souhrn (učebnici) světových dějin od roku cca 600 př. Kr. až po příchod Krista. Světský dějepis totiž rovněž zaznamenává činnost Belšazara (Da 5, 1) i Darjaveše (Da 6, 1). Nejde tedy o fiktivní postavy. Mnoho lidí ale zastává názor, že kniha Daniel byla napsána až někdy v roce 200 př. Kr, kdy se už události v ní zaznamenané dávno staly.

Kontroverze obklopující knihu Daniel souvisí s tím, zda Daniel byl či nebyl skutečná historická postava, nebo spíše výplod anonymního autora ze 2. stol. př. Kr. Kniha Daniel užívá hebrejštinu v kk. 1,1–2,4a, pak užívá aramejštinu ve 2,4b–7,8 a potom se znovu používá hebrejština v 8,1–12,13. Odráží to větší rozšíření aramejštiny ve starověkém světě 2. století př. Kr… [viz. 2]

Daniel ale nebyl pouze vymyšlená „románová“ postava. I v tomto případě nám pomáhají nálezy z Kumránu, které jasně ukazují, že spisy jsou o mnoho starší než kritici tvrdí a ukazují na cosi nadpřirozeného a prorockého u Daniele.

I zde můžete oponovat. Kritici mohou říct, že proroctví mají i jiná pohanská náboženství a rovněž se splnila. Nutno ovšem říct, že kvalita proroctví různých mystiků je nesrovnatelně nižší v porovnání s biblickými. Zejména pro svou mnohoznačnost (mluví v jinotajích [viz. 3, 4])

Bible také mluví v jinotajích a obrazech. Ty ale vykládá buď přímo nebo se lze často dovtípit co daný obraz znamená pomocí křížových odkazů. Ve viděních z Daniele je mnoho postav a zvířat. Jejich význam (jméno) je ale vysvětlen naprosto konkrétně. Například porovnáme-li historickou skutečnost toho, co se stalo Ježíši Kristu na kříži s trpícím Mesiášem z Izaiáše 53. kapitoly, přesnost je až doslovně zarážející (podotýkám, že je průkazné, že Izaiáš to napsal 700 let př. Kr.; tj. o 700 let dříve). I proto se mnozí snažili zpochybnit autentičnost a stáří. I zde na mě dýchá cosi nadpřirozeného, co není lidským výmyslem.

Bible jako Slovo Boží

Křesťané považují Bibli za neomylné, normativní a Bohem inspirované slovo. Proč je tomu tak? Je přece tolik moudrých knih. Proč zrovna Bibli bychom měli vyvýšit nad jiné?

Mnoho věcí bylo řečeno a mnoho věcí bylo napsáno. Ale jen málo je napsáno s titulkem „Toto je Boží slovo.“ Jakoby snad sám Bůh si tuto výsadu chránil a bránil, takže si to nikdo nedovolil říct. Mnoho lidí psalo a píše o moudrosti, filosofují nad smyslem, ale jen Bible uvádí „Toto praví Hospodin“ 384x nebo „…výrok Hospodinův“ 226x. (Toto jsou výskyty v Českém studijním překladu.) Mluví také o tom, že On je jediný Bůh, věčný Vládce a Stvořitel světa.

Asi neudělám chybu, když řeknu, že zprávě věříme tak moc, jak moc věříme tomu, kdo jí říká. Je-li důvěryhodný zdroj, pak věříme i poselství. Pokud se Bible prezentuje jako Boží slovo, já osobně, když studuji Boží charakter jak jej Bible ukazuje, nemám problém věřit jejímu poselství, protože je-li Bůh takový, jak se nám v Bibli ukazuje, je hodný důvěry.

Jsou překlady účelové?

Poslední připomínka, kterou lidé mají je, že sice nepopírají originalitu hebrejských a řeckých textů, ale pro změnu mají problém s překladem do češtiny, protože překlady považují za účelové, které mají jen ovládat lidi, aby poslouchali atp.

Lidem, co věří takové zvěsti mohu říct jediné: vědění je dnes dostupné a pokud prozkoumáte internet (v tuto chvíli postačí server youversion.com), uvidíte, že existuje nespočet překladů, českých i cizojazyčných, kde až na různou volbu výrazů, jsou tyto překlady totožné. Myslíte, že je možné, aby celý širý svět, kterému už dávno nevládne církev, se byl schopen domluvit na jedné verzi účelového překladu?

Protože se jako lidstvo neumíme shodnout na jiných věcech, bylo by dost obtížné dnes něco takového nejen provést a také to utajit. Naopak: když si dáte tu práci, překroucený překlad poznáte snadno. Např. Překlad nového světa a jeho výklad Co Bible doopravdy říká jsou zářnými příklady této činnosti.

Bible si neprotiřečí

Myslím si, že kdo přečetl Bibli celou, jistě našel místa, která jsou minimálně zarážející. Nicméně uznejte: Autorů šedesáti šesti biblických knih je dohromady kolem čtyřiceti. V takovém množství materiálu a lidí udržet jednu linii vyprávění, kterou Bible bezesporu má, je výkon, který je úctyhodný, ne-li zázračný. Často lidé dělají chybu v tom, že najdou dvě pasáže, které dále nezkoumají a řeknou: „Toto si protiřečí“ aby tak zpochybnili její věrohodnost a nemuseli se zabývat tím ostatním.

Takové počínání je zvláštní. Je to jako kdyby vědec narazil na nesrovnalost ve svém oboru zkoumání, přestal kvůli tomu s výzkumem a vše dosavadní odvrhl. Uznejte, že efekt by byl spíše opačný. Jeho zapálení pro výzkum by jistě ještě vzrostlo – jen aby zjistil proč to nehraje. Často člověk přehlédne něco při nepozorném čtení nebo neporozumí praktice, která již neexistuje v dnešní kultuře. Proto ale ještě Bible není nevěrohodná.

Zdroje:

[1] http://www.milost.sk/logos/clanok/tajemstvi-kumranske-knihovny

[2] FETTKE, Steven M. Literatura Starého zákona. Přel. z : Old Testament Literature: His Story. 1. vyd. Springfield, Missouri : Global University, 2008, 215 s. ISBN 978–0–7617–1209–1.

[3] http://www.astrohled.cz/clanky/zvyky-a-tradice/proroctvi-jasnovidcu-8211-valky-a-katastrofy-podle-nostradama-a-dalsich/

[4] STROBEL, Lee. Kauza víra. 1. vyd. Překlad Radek Hanzl. Praha: Návrat domů, 2004, 283 s. ISBN 80-725-5088-8. 

Někdy se mě lidé se ptají, jak mohu věřit v Boha, když jsem vystudoval elektrotechniku. Tady je pár krátkých odpovědí.

Vtip je v tom, že věříme, čemu věřit chceme na základě nějakých důkazů, a na základě týchž důkazů odsuzujeme to, co se mám nezdá. Klasický argument je, že věda již vše vysvětila a tak popřela existenci Boha. Otázek totiž ani zdaleka neubývá. Je tomu spíše naopak. Zde je několik vybraných otázek.

Z fyziky

Na vysoké škole jsem absolvoval atomovou a jadernou fyziku. Byl to předmět zvláštní a nezáživný. Jedno jsem si ale odnesl: elementární částice. Přibližně před sto léty byl nejmenší částicí hmoty atom. (Málokdo z nás atom pod elektronovým mikroskopem viděl, ale věříme, že je.) Pak věda pokročila a objevil se elektron. Posléze foton, neutrino a mnoho dalších elementárních částic. Nyní jich je přes pět tisíc.

Otázek neubývá!

Vysoké napětí

Můj obor je elektrotechnika a tak jsem měl možnost studovat i vysoké napětí a stavbu blesků. My nyní víme, že hřmění a hromobití není hlas boží, jak tomu lidé věřili dříve… ale ačkoli víme a známe parametry vzdušných výbojů, známe mechanismus stavby blesků, nemáme žádnou exaktní (přesnou, vše vysvětlující) metodu, která určí, kam příští blesk udeří.

Zde otázek ubylo, ale není vysvětleno vše.

Komunikace rostlin

V době nedávné jsem hovořil s kamarádem, který se zabývá lesním inženýrstvím. Ten mi řekl, že nyní je věcí výzkumu komunikace rostlin. Víme, že rostliny komunikují, ale jak? Například stromy, které jsou z jedné mateřské rostliny (šišky atp.), nekvetou všechny najednou, aby se nekřížily geny z téhož zdroje. Kvetou po sobě: jeden skončí, druhý začne. Stromy v Africe dokáží nějak vysílat, když přijde predátor (třeba žirafa) okusovat listy. Napadený strom vyšle signál a ostatní stromy v lese nebo háji srolují listí tak, že nejde žrát.

Nové otázky se objevují a jsou velmi složité.

Všechny otázky zodpovězeny nejsou

Mě se nejvíce líbí příklad uvedený z oblasti Fyziky. Na něm je vidět, že otázky nejen přibývají, ale že poznání přijímáme vírou, i když nemůžeme sami to poznání ověřit. Postupně objevujeme řád toho, čemu říkáme hmota, přicházíme na to, že nejsme ani zdaleka u konce zkoumání… Spíše to nahrává dojmu, že ve všem je řád, který nevznikl náhodou a že nad tím vším je někdo o mnoho chytřejší než my.

V sousedství toho všeho rostou poznatky o tom, co sice již průkazné je, ale my se tím tolik zabývat nechceme: Víra v Boha a v Bibli. Zde otázky více a více ubývají.

Související článek: Věrohodná Bible 

Zdroje

Elementární částice zde

Komunikace rostlin

http://www.national-geographic.cz/detail/o-cem-premysli-rostliny-podle-biologa-jsou-inteligentni-a-dokazou-i-komunikovat-22331/

http://www.velkaepocha.sk/2009112911679/Zelena-inteligence-Prekvapivy-svet-rostlin.html

http://www.novinky.cz/bydleni/zahrada/172017-rostliny-dokazou-podle-vedcu-mezi-sebou-komunikovat.html