Oni je zabíjeli…

„Oni je zabíjeli.“ To byla nejčastější věta naší průvodkyně v Auswitz a Birkenau. Tyto dva koncentrační a vyhlazovací tábory jsem navštívil na výletě s kamarádem. Prostě nás zajímalo, jak, kdy, kde, proč… To co zde vypisuji je jen střípek toho co jsem viděl. Nechci působit příliš morbidně a tak píšu jen o tom méně hustém.

Na úvod píseň

…od oblíbeného interpreta (Žamboši – Krátká paměť).

Na úvod uvedu jen drobnost, která mi při hodinách dějepisu nějak unikla… S oblibou používáme výraz „koncentrák“ pro všechno co se pojí s hrůzami války a vyhlazováním. Já osobně jsem nad tím nijak neuvažoval do návštěvy Osvětimi. „Oni je zabíjeli.“ Pár dní před Auswitz (Osvětim) jsem navštívil i terezínské gheto… a pak mi to došlo: Něco jiného je gheto (místo k „žití“), něco jiného je „koncentrační tábor“ (shromaždiště před transportem) a konečná fáze je vyhlazovací tábor jako např. Osvětim. To jen na úvod.

Osvětim byla poslední fáze tzv. „konečného řešení“, tedy vyhlazovací tábor. Konečné řešení byl výraz pro řešení rasové otázky třetí říše; nicméně běžný občan říše neměl ani potuchy o tom jakým stylem se toto řešení realizuje. O tom ještě později.

První část expozice v Osvětimi je hlavně o fotkách a seznámení se (přednes) s chodem tábora. Teprve potom nás zavedly do Auswitz II – Birkenau (Březinka), kde (pokud to správně chápu) se dělo nejvíce z popisovaných hrůz.

Střípky poznámek z výkladu průvodce.

Když přijel vlak do tábora (ve vagonu bylo 60 – 80lidí plus bágly; několik dní. Při zastávkách vyhazovali ven jen mrtvé) do tábora, provedla se selekce. Tj. nově příchozí se rozdělili na práce schopné a na ty ostatní. Kdo nebyl schopen práce, šel do plynové komory. Takto cca 75% lidí šlo rovnou do komor s Cyklomem B. (Plynová komora je úplně obyčejná místnost, kde je jen díra ve stropě kudy se hodí plechovka s kapslemi jedovatého plynu. Následně byla těla obětí zbavena zlatých zubů i vlasů a nakonec byla těla spalována v krematoriích (hlavně) v Bikrenau. Nejrealističtější odhady hovoří o 1,5 milionu obětí (tj. pro představu celá Praha a celé Brno). To není málo, že? Přesné číslo nelze zjistil, protože záznamy se vedli jen o těch, kteří byli schopni práce (co zbyli po selekci).

Jen pro zajímavost: „Jak tolik lidí dostali do transportů?“ Prostou lží. Už v Terezíně jsem slyšel příhody o tom, že Židům bylo řečeno, že jedou do táborů, kde budou pracovat, popř. starším lidem se tvrdilo, že jedou do lázeňského města na dožití. Mnozí si takto předem koupili i apartmán apod. Zejména starším lidem tato lež způsobila velmi rychlou smrt, protože s sebou vezli nepraktické věci (upomínkové předměty) a naprosto nevhodné oblečení pro táborové podmínky.

Nikdo nevěřil tomu co se v táborech děje.

Nacisté vše pečlivě maskovali. Zřídili i romskou část tábora, kde platili speciální podmínky (lidé směli mít osobní věci) a odtud se posílali fotky a filmy do světa aby se hrůzy utajili co nejdéle. Za pět let provozu se podařilo asi 800 útěků, z toho 140 úspěšných. Jsou zprávy o tom, že utečenci došli až do Žiliny a Maďarska a varovali místní Židy aby nenastupovali transport, ale nikdo jejich zprávám nevěřil.

Speciality

V Auswitz I byl táborový orchestr, který hrál při různých příležitostech. Ať už to bylo vaření jídla a nebo jen pro potěšení nacistů. Také to asi byl jeden z nástrojů jak nově příchozí oblbovat co nejdéle, že skutečně přijeli do lázní. Po osvobození bylo nalezeno 7 tun lidských (ženských) vlasů, které se odstřihávali po příjezdu do tábora. Vlasy dále sloužili jako materiál v textilním průmyslu. Dvě tuny těchto vlasů jsou stále v inventáři muzea Auswitz. Když průměrná váha vlasů je 40g, není těžké vyčíslit kolik hlav bylo třeba… to už nechám na každém. Nalezeno bylo také 80tisíc bot a nemálo zubních kartáčků, kufrů a dalšího podobného materiálu.

Osvětim bylo jedno z mála míst, kde měli vězni číslo. Tetované. Důvod byl prostý. Když nastala smrt vězně, smazalo se číslo. Průměrná váha vězňů byla kolem 25 – 30kg (mluvíme o dospělých). Pracovní doba byla 11 hodin a k tomu všemu mizerná strava. Takže tak… Člověk se pak možná bude dívat jinak na výplatnici za 8 hodin z kanclu z klimatizací.

Bydlelo se v baráku, na slámě, pak na slamníku a pak na třípatrových dřevěných pryčnách. 800 – 1200 žen na baráku. Muži 600 – 800 na barák. Pět nebo osm lidí vedle sebe a takto tři patra nad sebou. Po zemi běhali potkani. Jak vykonám potřebu? Ven se nemohlo a Toi toi tam fakt neměli. Průměrná délka života vězně byla kolem šesti měsíců. Ženy cca tři měsíce. I zde ale lze najít případy lidí, kteří přežili celých pět let lágru.

O co vlastně šlo?

Nevím jestli to byl záměr a nebo produkt, ale vězeň v táboře nikdy nebyl sám. A to byl cíl – aby se lidi chovali zvířata. Každý věděl, že z tábora se dostat jen komínem krematoria a to asi mnoho na psychice nepřidávalo. A tak každý chtěl přežít a dělal to jak uměl. Možná šlo o to dokázat to co se uzákonilo – že někteří nejsou lidé. Ale i zde, když budeš hledat, najdeš řadu hrdinů. Některým to vyšlo, některým ne… ale alespoň to zkusily. Ať tak nebo tak, tábor byl osvobozen 27. 1. 1945 a bylo v něm 8000 vězňů.

Otázky?

Možná se ptáte jak se toto možné? A nebylo to složité! „Vědecky“ se dokázalo, že někteří nejsou lidé, nebo jsou „menší“ lidé než jiní. To se uzákonilo a bylo hotovo. Zbytek šel ráz na ráz.
Moje otázky jsou jiné. Přemýšlím do teď (tak jak se mi stává, napadlo mě to pozdě) co to udělá s průvodcem, který denně provází těmito místy hrůzy a vypráví příběhy jako klaun v cirkuse. Zůstává stejný, nebo ho to mění, stává se imunní a jen dělá svůj bussines? Také by mě zajímalo jestli jezdí do Osvětimi a míst podobných neonacisté a lidé, co tvrdí, že se holocaust nestal? Co dělají když přijedou? Radují se? Nebo jim konečně dojde jak absurdní celá situace je? Změní názor? Poučí(me) se? Alespoň část nejspíš ukážou další desetiletí… Kdo ví čí knírek na nás čeká někde v tomhle století? Nj. Pokud nevěříš těmto řádkům, jeď se tam podívat… nebo navštiv nějaký web níže uvedený:

Oficiální stránky muzea Osvětim
Další povídání, videa a fotky

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.