Bůh se mnou přestal mluvit. Hledám tedy, co se děje, vracím se k tomu, z čeho jsem vzešel. Ke knížkám, k zápiskům atd. Jednou z těchto knih je Krvavý měsíc na obzoru. Při čtení jsem zjistil, že autor této knihy popsal něco velmi podobného oranžovému období. V pár řádcích to vypíši. 

Krvavý měsíc

[1, str. 47 – 49]

V životě křesťana existuje jakýsi cyklus radostí, bolestí a hříchu. V tomto cyklu může člověk snadno usnout a nahluchnout. „Zhřeším? Inu co, Bůh to odpouští. Děkuji mu za to! Tečka.“ O moc víc si z toho člověk nedělá. Aby člověk neusnul, Bůh mu přivede do života něco, čemu nerozumí. V mém i autorově případě se stalo, že jsme přestali spát. Může to být ale i obyčejný neklid nebo něco jiného.

Člověk neví, co se děje, a tak jde a hledá. Neví co, ale hledá. Analyzuje, čte, modlí se, píše si deník. Způsoby jsou různé… Z pasivity a postupného duchovního usínání se obracíme hledat to, co nehraje. Bůh tento posun nadšeně sleduje a čeká na vhodnou chvíli.

Další fáze. Nyní máme zformulované otázky a tušíme, kde asi bota tlačí. Vnitřní chaos dostává nějaký rámec a už jsme schopni smysluplně komunikovat s Bohem i druhými. Autor knihy ještě dodává, že tato fáze může trvat pár minut nebo i několik let.

Až nyní přichází Bůh a odpovídá. Naše, původně nahluchlé srdce, líné k hledání, je zase krásně měkké, pokorné a omlácené z té horské dráhy, kterou jsme právě projeli. Přichází průlom.

Zjistil jsem, že něco podobného se objevuje i v Bibli a dějinách.

Exodus: 400 let nic

Když jsem nad tím přemýšlel, zjistil jsem, že Bůh prostě občas mlčí. Do Egypta sešlo sedmdesát maníků a pak se 400 let celkem nic zvláštního nedělo. Až pak přišel Mojžíš s poselstvím o odchodu. Po zápasech, stupňujícím se utrpení přichází exodus, poušť a putování do zaslíbené země. Průlom! Překvapení!
A stejně hodně lidí to nepoznalo a nedocenilo. Zůstali na poušti, protože ty události nepřijali vírou (Žd 4,2). Na to je třeba si dát pozor, aby člověk neumřel ve víře, když přijde šrumec…

Malachijáš: dalších 400 let nic

Než se narodil Kristus, také se 400 let nic moc nedělo. Žádná proroctví a zvláštní akce. Chrám a bohoslužbu po návratu ze zajetí Izraelci obnovili (rok 516; Ezd 6,15) a později i hradby Jeruzaléma. V letech 170–160 bylo tepleji než normálně. Antioch Epifan IV. dobyl Jeruzalém a znesvětil chrám [2, str. 1502]. Mohli se tenkrát ptát: „Jak se to mohlo stát?“ Necelých 100 let po tom (tuším) zbořili chrám úplně. Věřím, že se mohlo hodně lidí ptát: „Kde je Bůh? Proč, jak…?“

A Bůh neřekl nic

A Bůh neřekl nic. Takový je nadpis dalšího odstavce v Krvavém měsíci. Následuje zápis deníku. Bůh neřekl nic. Autor knihy, kterou cituji, dál říká  [1, str. 48]:

„Moje zoufalství došlo do bodu, kdy mohu s čistým vědomím prohlásit, že mým největším přáním mého života je vědomí Boží přítomnosti.“

O pár stránek dříve je něco podobného [1, str. 45]:

„Být si nade vší pochybnost jistý, že každou chvíli, každým dnem a do morku kostí jsem ústřední součástí tvého plánu.“

Mohu jen říct, že se s tím naprosto ztotožňuji. Tohle chci!

Překvapení

Necelý týden zpět jsem se modlil, aby když už se mnou Bůh nemluví, dal mi sílu nést tíhu mlčení. Den po tom jsem si všiml toho, čeho sis možná všiml také. Je to překvapení. Vždy po delší době mlčení přichází požehnání (v případě citované knihy), změna (exodus z Egypta) nebo narození Mesiáše v případě mlčení po Malachijáši. To jsou dost velké akce, ne?

Co se týče mě, Bůh se mnou nemluví. Nijak zvlášť. Nevím proč, ale už mi to nevadí. Ale toto léto (2013) se budu nějak angažovat v akci Kristus pro jižní Čechy a to mi přijde zajímavé: co přijde?

Modlím se za moudrost, abych se správně rozhodoval. Jsou přede mnou mezníky, kdy se mám začít aktivně živit a můj sen je živit se v technické branži, kterou jsem vystudoval. Ideál by byl mít teplé místo ještě před tím, než vyjdou noví absolventi ze škol (tj. někdy k  1. 6. 2013 nejdéle). Ale Kristus pro jižní Čechy bude prvních 14 dní v červenci (tj. měsíc po mém případném nástupu do rachoty). V tomto se mnou Bůh nemluví. A tak jsem zvědav, co přijde.

Jakkoli to celé časově nesedí, nevadí mi to. Už ne. Protože On o mně ví! Co víc mám vlastně ještě chtít? Jsem zvědav, jak to bude celé řešit…

Literatura

[1] GREIG, Pete a Dave ROBERTS. Krvavý měsíc na obzoru: [dobrodružství víry– síla modlitby : příběh modliteb 24/7]. Česko. ISBN 978-80-87459-03-4.

[2] ČESKÁ BIBLICKÁ SPOLEČNOST. Studijní bible s výkladovými poznámkami. Albrechtice: Křesťanský život, 2009. ISBN 978-0-7361-0419-9.