Když přemýšlím nad českou velikonoční tradicí, ptám se sám sebe, jak to asi vzniklo a co mi tato tradice má říct o poselství Velikonoc? Budu přemýšlet zejména o Velikonočním pondělí, kde se mi naskýtá jednoduchá odpověď. Poselství by se pak dalo vyjádřit takto:
„Někdo tu asi dostal pěkně na zadek.“
Když zahrnu do úvah fakt, že zmíněný zvyk je veskrze typicky český, kdežto Velikonoce jsou svátek žido-křesťanský, celé se to jen komplikuje. Velikonoce slavíme vesměs od třicátých let. V té době dostal český národ hodně na zadek. Nicméně o Sudety jsme přišli v září, ne v dubnu. Proto jsem i toto zavrhl.
Ve třicátých letech, nikoli minulého století, ale na úplném začátku letopočtu, se stal ještě jeden incident hodný úvahy. Zemřel Ježíš Kristus.
Co to má celé za smysl?
Je pravděpodobné, že nejedna dáma v Čechách i na Moravě se ptá po smyslu toho všeho? Připomínáme-li si na Velikonoční pondělí, že někdo dostal na zadek, proč se to stalo a co to mělo za smysl? Z biblického záznamu víme, že Ježíš Kristus dostal na zadek poměrně vydatně a kvalitně. Nakonec ho jeho výlet na zem stál život. Muselo se to ale stát? Nese to v sobě skryté poselství?
Když už jsme u toho, pojďme se podívat do Bible. Poměrně dobré vysvětlení nám dává dopis do Říma:
Římanům 3:23 všichni zhřešili a chybí jim Boží sláva.
Osobně věřím, že svět, tak jak ho známe nyní, takový vždycky nebyl. Totiž, protože se lidé rozhodli žít po svém, svět ztratil slávu a krásu, kterou mu Bůh původně dal.
Římanům 6:23 Odměnou hříchu je totiž smrt, ale Božím darem je věčný život v Kristu Ježíši, našem Pánu.
Není to tak složité. Je to jako když pracujete: část si schováváte na důchod a z toho žijete po zbytek života. Když ale pracujete pro hřích, vaší penzí je Boží hněv a odsouzení.
Římanům 5:8 Bůh ale dokazuje svou lásku k nám: Kristus zemřel za nás, když jsme ještě byli hříšníci.
Bůh, tak jak ho já osobně znám, není se situací spokojen. Bůh Ježíš má lidi rád a chce s nimi mít vztah. Aby se ale udělalo zákonu za dost, musel někdo dostat na zadek – odčinit… zemřít. V tom nacházím smysl onoho nářezu: Bůh mě miloval v době, kdy jsem si sám nemohl pomoci.
Nyní je ale situace jiná. Každý, kdo věří že Ježíš jej usmířil s Bohem, tedy, že se to zadostiučinění vztahuje i na něj, takový člověk je s Bohem usmířen. Jeho odměnou je život věčný a nový začátek, kdekoli ho bude potřebovat.
Římanům 10:9 Vyznáš-li svými ústy, že Ježíš je Pán, a uvěříš-li v srdci, že ho Bůh vzkřísil z mrtvých, budeš spasen.
Nutno dodat, že budeme-li pokračovat v této logice, pak ti, co se neusmíří, zůstávají pod Božím hněvem na věky a stále a čeká je Boží soud. Tomu se já osobně chci vyhnout.