Prostřední světlo na semaforu svítí. Dívám se a nevím, nahoru, či dolů skočí.
Nevím zda běžet, anebo zůstat stát, jestli to dobrzdit a nebo řadit kvalt.
A tak tu stojím s břemenem bohů, že zlé a dobré chtěl jsem znát.
Trochu bojím, Šalamoun mourdrej byl, stejně se dobrého nedožil.
Ref:
Jéééééé, chci se vrátit zpátky, do první zahrádky, kde jen jedna volba byla špatná…
Jéééééé, tam nechybělo nic, a jen jedna věc na víc: zvídavost lidská a špatná.
Konec nejistot, milost zastih‘ náš věk brány nebe jsou zas na dohled.
Jen tiše věřím, že z mých snah něco zbyde, v světě co pomíjí a klamnou touhou hyne.
Jen toužím nepoužít golu, než sjedu křižovatkou dolů, cesta je plná výmolů.
___
Co člověk užije si se sebou, je-li přirozeným poserou, a všechno spočítaný si chce…
Život je ale čistá empírie, která se prostě jednou žije, když nezkusíš, tak nic z ní nezískáš.
A tak jen dál běžím, i když směr neznám, do první zahrádky pospíchám;
Zástupu svědků vstříc, co svý za sebou maj… z dálky nám pravicí potřásaj
Ref:
Jéééé, jim nechybí už nic, ani jedna věc na víc, zvídavost lidská a špatná…