Jako hecnul jsem se a doposlechl jsem audio knihu Jaysona Johna Evanse, v celkové délce 8hodin 4minuty a 44sekund, která se jmenuje „The 4D Songwriter – How to Dominate the New Music Industry“. Evansova kniha nabízí návod jak přestat být hráč cizích coverů, a jak prorazit se svou vlastní tvorbou. Cena je celé 3 dolary a musím říct, že to bylo zajímavé, ale taky místy dost náročné. Přemohl jsem se… kdo by nechtěl uspět jako písničkář a autor, že?

Problém je v tom, že jako písničkáři zapomínáme na to, že svět je komplexní! Jednou větou by se dalo říct toto: Písničkáři se snaží napsat geniální hudební dílo (což je fajn), ale posluchač to nemůže ocenit, protože tvé dílo neslyšel. Naspat pecku totiž nestačí. Je to jen jedna dimenze ze čtyř. Další tři dimenze jsou: osobnost (vnitřní a vnější, a to tebe i tvého posluchače), životní styl (opět tebe a tvého posluchače), branding (tvorba značky, která lepí vše přechozí dohromady).

 Cílem celého cvičení, které Evans popisuje v praktických krocích je tvořit tzv. listen path (posluchačovu cestu k tobě), kde posluchači stoupaní po stupnici od totálně chladného (nezná tě, nezajímáš ho), přes konvertitu až to true-fanouška, který pro tebe udělá cokoli a koupí si cokoli, co uděláš!  

Že je to možné, o tom vypovídá i příběh firmy Sony. Na začátku bylo to o pár šílencích, kteří měli sen prodávat pod vlastním jménem do Ameriky. Nechtěli být béčková značka ze zapadlého Japonska, na jejíchž výrobcích někdo přelepuje štítky a vydává to za vlastní… Ti kluci chtěl následující: Když přijdu v Americe do potravin a řeknu, že chci jedno Sony, chci, aby se lidé podivili a řekli mi: „Ale pane, Sony je přece rádio.“

Jak se mohou lidé dozvědět o tom, že píšeš a že je tvá hudba skvělá? První rozměr je samozřejmě hudba.

Rozměr I: Hudba

Autor líčí ze své vlastní zkušenosti následující: Hudba je něco neobyčejného. Hudba tě může hodit do lepší nálady. Hudba tě může přenést ve vzpomínkách na jiná místa a časy. A nakonec, hudba může i zachránit život. To je Evansova zkušenost. Po vydání jeho vlastního alba se mu dostalo zpětné vazby od dvou lidí, že jim poslech jeho hudby, si rozmysleli plánovanou sebevraždu. 

Hudbu má smysl dělat, šířit jí a snažit se o to, aby se tvoji posluchači o tobě dozvěděli, protože to, co udělala Evansova hudba, to může udělat i ta tvoje někomu jinému. I ty můžeš zachránit život, dát naději, změnit něčí uvažovaní a zlepšit kvalitu života svého posluchače. Sečteno a podrženo: má smysl usilovat o to, uvést svou hudbu ve známost!

Evans se relativně často opakuje. Je tomu tak asi proto, že postupně rozvíjí myšlenku, která zní: „Měj vizi pro svou hudbu, příběh, který chceš komunikovat. Když o víš, přemýšlej, jestli tvá hudba efektivně komunikuje to, co chceš říct. Je několik rad, které mi přišli hodně přínosné:

1.      Zapomeň na prodeje 

Jo, je to tak. Svět se změnil a hudba se neprodává, tak jako dřív. Dřív, za Beatles, se dalo solidně uživit, jako hostující hudebník na albu slavné kapely. Dnes to tak není. Dnes mají lidi Spotify, kde je hudba dostupná v době kratší pod 200ms. S tím nejde bojovat. Nevyhrála to ani Metallica, který soudním sporem s piráty pouze naštvala dost vlastních fanoušků, protože je to postavilo do světla nenažranců. Když vydáš své první CD, neprodáš nic. Hlavně, když jsi úplně v začátcích. Lidi nejsou zvyklí platit. Takže maximálně prodáš CDéčko mámě a svému nejlepšímu kámošovi. Toť vše.

Proto má smysl dělat jednu věc: Budovat posluchačskou základnu. Když pracuješ na tom, abys měl pravé fanoušky, umožní ti to později, že prodáš téměř cokoli. O tom, jak na to, je v knize celá vlastní kapitola, kterou rozeberu později. Jen na okraj – na Pokáčkovo CD se vybralo 100.000Kč za jeden den, protože měl / má základnu pravých fanoušků. A taky proto, že je šikovný, že?    

2.      Vypouštěj dodělaný songy…

To takhle člověk jde, a napadne to nápad na song. Do večera má hotový text, má nahraný první demosnímek, rodí se v hlavě aranž, instrumentace, v jednu ráno uděláš rychlý mix, pak master… a hurá do internetu. Ráno si to poslechneš a je to hrůza. Nedodělané, syrové. Děláme to kvůli jednomu omylu: myslíme si, že když to nevypustím teď, lidi na mě zapomenou! A to je nesmysl.

Podívej se na to očima svého posluchače. On je roztěkaný stejně jako ty… má hodně věcí na práci a vůbec nepostřehne, že něco vypustíš o týden později. Je mu to jedno. Poslouchá tvoje předchozí songy nebo si pustí někoho jiného a k tobě se zase rád vrátí, pokud je s tebou osobně propojený. Takhle bude poslouchat tvé staré songy léta. Nj, ale musí se to nechat poslouchat J 

Je několik situací, co můžeš udělat:

• Vypustit nedodělaný demo, co jsi smíchal po celodenní práci v jednu ráno. Síla zásahu max. je 3 z 10. Je to hezký, ale nenaplní to potenciál, který by mohlo.  
• Vypustit nedodělaný demo a řeknu, že je to demo, které později přetočím. Síla zásahu je tak 4/10. Tento přístup ztrácí moment překvapení, protože lidi si to už jednou nějak zapamatovali a to už nezměníš, i když to bude top pecka.
• Zásah 5/10 – vydat nejlepší část songu. Nj, ale když ukážeš to nejlepší, co pak budou lidi dělat, až budou poslouchat tu „slabší“ část songu? Je to jako trailer na film, který ti řekne celý děj předem. Půjde kvůli tomu do kina?
• Zásah 10/10 je když vydáš to dodělaný song, dobře smíchaný a pěkným masterem o týden později.

Závěr zní: nevypouštěj malé bombičky, co nikoho na zadek neposadí. Vypouštěj atomovky! Na digi-světě je blbé to, že tvoje songy budou kolovat internetem navěky. Proto je dobré vypouštět jen věci, se kterými jsi objektivně spokojený a lépe to v danou chvíli nedovedeš.

3.      Vydat album je jako udělat si tetování…

Autor knihy dále líčí svůj příběh, jak vydal své první EP s tím, že byl šťastný, že nestálo ani korunu. Baskytara byla nahraná na linkový vstup integrované zvukovky na notebooku apod. Co se týče demo alb a EPéček, tak tam je vše povoleno. Je tu prostor experimentovat. Ale pokud chceš vydat album, dej pozor, abys jen nevypálil 10 písní na CD. Je totiž rozdíl mezi albem a 10 kusy na CD. Album vyjadřuje celistvou zprávu a příběh. Často se pak stává, že lidi vydají album, ale je to moc brzy. Proto nech svoji tvorbu zrát a až to bude na album, pak do toho šlápni!

Album je totiž jako tetování. Když ho jednou uděláš, zůstává na věky. Když se nepovede, lidem to z hlavy nevymažeš. Ani internetu. Tak na to mysli, když plánuješ album.

4.      Závěrem – na co se těšit příště?

V Příštím díle se podíváme na druhý rozměr písničkáře – osobnost. Osobnost tvá a tvého posluchače. Dozvíš se, že tě nikdo nemůže zastavit – jen ty sám. Že je nesmysl se srovnávat s druhými nebo se zkusit přihlásit do SuperStar.