Úvaha o složité komplexnosti světa, kde se člověk snaží zůstat objektivní a v obraze.
Redakce časopisu Život v Kristu mně požádala, jestli o něco lehkého na zub, co si člověk rád zobne i v parném létě na dovolené. Rád bych v krátké úvaze rozvedl to, co jsem již před nějakým časem zveršoval v písni Vadná série, kterou najdete na mém YouTube kanále a i nyní i na mém albu Oranžová. Je to reflexe světa, který vidím kolem sebe, světa, ve kterém žijeme.
Vysoké nároky
Když se dívám kolem sebe, zdá se mi, že náš svět je stále složitější, komplexnější a globálnější. Dále, kolem nás jsou stále vyšší nároky na kvalitu. Od zpracování kávy, přes profesní kvalifikaci, flexibilitu anebo nároky na všeobecný přehled. Je ovšem stále těžší si takový přehled udržovat. Dokonce bych si dovolil tvrdit, že to není možné. Není možné mít přehled úrovni experta úplně o všem. Od problematiky výběru vhodných bot, fyzioterapii, přes automobily až to soudobé filosofické trendy. Přesnost, bryskní úsudek a všeobecný přehled se očekává od každého z nás.
Potíž je v tom, že je dnes hodně vědomostí, dovedností a odborností. Aby se člověk nepřestal orientovat, musí se hodně ohánět. U mě konkrétně to pak končí tím, že člověk už nestíhá pod návalem množství informací všechno číst, a tak místo článků čte jen anotace nebo jen samotné nadpisy článků. Tyto články navíc přefiltroval Google na základě preferencí a chování uloženého v cookies (což vylučuje jakoukoli šanci, stát se objektivním). Není to nic pěkného, ale dá se to pochopit. S kolegy z práce jsme tomu říkali magazínová vzdělanost. Někdo pak může být přesvědčen, že přece jen něco o něčem ví!
Pocit neomylnosti
Jak tak člověk roluje internetem stránku po stránce, stále více, snadno a rychle, může nabýt pocitu, že opravdu něco ví. A tak roluje dál, až se dostane, co by dub, až na facebook. Je nabitý všehochutí toho, co si zrovna přečetl a tak přejde plynule do režimu předávání rozumů.
Povětšinou dávám na faceooky, instagramy zprávy s nadějí, že zprávy o nás udělají někomu radost, nebo že se to, co zaujalo nás, může na zaujmout i někoho dalšího. Jak to pozoruji u sebe, není tomu tak. Až příliš často se dostane nevyžádané zpětné vazby na to, jak hloupý článek jsem sdílel, jak špatný výrobek jsem si zakoupil (a sdílel jeho fotku, protože z něj mám prostě radost) a podobně. Znáte to taky? Jedna soudobá básnířka[1] to krásně shrnula: „Mám strach mít názor, aby mi svobodná společnost neukousla hlavu.“ Nebo: „Proč jsou lidi na internetu agresivní? No, protože jsou na internetu!“[2] Míra agrese, se kterou se setkávám, se stupňuje. Anglické úsloví „hatters gonna hate“ hovoří za vše: Ten kdo Tě nenávidí, bude to dělat stále. Bez ohledu na to, jak moc se budeš snažit. Ale proč? Proč to?
Zmenšování tolerancí způsobuje, že jsme méně tolerantní
Jak jsem již uvedl výše, náš svět se neustále zpřesňuje. Ve výrobě se vyžaduje takové přesnosti, kterou téměř nejde změřit, natož pak vyrobit. Problém ale v tom, že my sami můžeme nakonec vyžadovat po druhých přesnost, které sami nejsme schopní dostáhnout. Zvyšování přesnosti jde ruku v ruce se zmenšováním tolerancí na výrobním výkrese.
Něco velmi podobného vidím mezi lidmi. Tím, že se snažíme se být stále přesnější, zmenšujeme tolerance. Řeknu to ještě jinak – jsme méně tolerantní. Zde se dle mého bere agrese lidí na internetu. Toto zmenšování tolerancí sebou nese ještě jeden problém. Je to nejistota (chyba) měření. Můžete celkem bez problémů změřit jeden metr s přesností na jeden milimetr. Když půjdeme o řád níž, už to není taková sranda. Chcete-li měřit jeden milimetr s přesností na jeden mikrometr, je velká šance, že změříte nesmysl a ani si to neuvědomíte.
Všichni jsme z vadný série
Když výrobek pohybuje mimo meze dané výkresem, mluvíme o vadné sérii. Něco je špatně. Buď se to prodá se slevou, nebo když to nejde jinak, rovnou se vyhodí. Neodpovídá vzoru.
Když si nalijeme čistého vína a jsme k sobě samým dost upřímní, musíme ale konstatovat, že celý náš svět je jen a pouze vadná série. My všichni, ať se snažíme sebevíc, jsme mimo. Z pocitu neomylnosti nás vyvádí Boží slovo, kde můžeme číst:
Řím 3, 22: Boží spravedlnost skrze víru v Ježíše Krista pro všecky, kdo věří. Není totiž rozdílu: 23 všichni zhřešili a jsou daleko od Boží slávy…
Proto bych chtěl apelovat na každého člověka, kdo čte tyto řádky. Prosím uvědomme, že nás mezi sebou, neliší nic. Jsme všichni z vadné séri, a proto bychom si měli naslouchat, snažit se ze všech sil pochopit druhého. A to hlavně protože, že sami víme, co jsme zač. Kéž si více lidí uvědomilo, že pouze vzájemným dialogem může vzniknout skutečné porozumění, rozšíření pohledu na svět a reálná objektivita.
S pozdravem „mluvme spolu, s pokorou“ Ota Faldyna, absolvent VOŠMT.
[1] Kapela Jananas, píseň Malorážka.
[2] Autor neznámý; jedná se o lidovou moudrost internetu.