Písní proti dokonalosti
Jak šel čas Covidu, zdálo se až neuvěřitelné, jak rychle jde sežrat nákup, který jsme právě přivezli z krámu. Tak vznikla píseň Žereme, čili KoronaŠpek, kterou bychom rádi věnovali i vám.
V případě potřeby, text najdete v příspěvku níže… Pokračovat ve čtení „Žereme – KoronaHype song“
Tato píseň je inspirovaná mým působením na výrobním oddělení. Zde jsem si uvědomil, že náš svět je stále přesnější ve svých nárocích. Zmenšují se tolerance. Nakonec i my jsme stále méně tolerantní. Děje se tak s dobrým úmyslem: jde o zvýšení kvality výrobku, života, vztahů, kávy a mnoha dalšího.
Tento přístup má jednu potíž: dostáváme se do bodu, kdy my sami nestíháme přesnosti, kterou sami vyžadujeme (velikosti tolerance). Můžete změřit jeden metr s přesností na milimetr a být si celkem jistí výsledkem. Chceme-li měřit jeden milimetr s přesností na mikrometr, už to chce nějakou znalosti, nebo třeba klimatizovanou laboratoř. Čím přesnější chceme být, tím větší je riziko, že se spleteme. Je tu velká nejistota měření.
Píseň pojednává hlavně o bitkách na facebooku a jiných sítích. Témata se liší, podstata je stejná. Hádáme se do krve, ačkoli málo kdo z nás má relevantní fundované vzdělání v daném oboru, aby se k tomu vyjádřil věcně. Tomuto jevu jsme na výrobě říkali „magazínová vzdělanost“. A ta je na vzestupu. Já mám jen prostě rád, když někdo něco o něco něčem ví.
Jsem z vadný série, a z toho zle mi je…
nesedím s výkresem, ja nepoved’ jsem se…
Jsem z vadný série, z ebay-je k dostání,
a z toho zle mi je, nikdo mě neshání…
Procesně neschopný, není mi podobný…
budou mě šrotovat, že na světě dělám jen vola…
Ref:
Co když to takhle každý má, ze se vzorem si nezadá,
odchylku z tolerance skrýt, a dal v pohodě si žít… bych chtěl…
Příručky pro matky, články o výživě.
diáře na zmatky, to nic neříká mě..
Knihy o rozvoji, skončili na hnoji…
lepší to nebude, vy pane osude…
__
Dokonalost sama, jsou lidi kolem mě,
Ti totiž všechno ví, co Google napoví.
Ti snadno vysvětlí, druhým co je špatně
I když nikdo na názor, neptá se v zásadě….
Co v magazínu čet, na expert je hned.
Dokument na Dvojce, z blbce na vzdělance.
Ref: Co když to takhle každý má, ze se vzorem si nezadá,
odchylku z tolerance skrýt, a dal v pohodě si žít… bych chtěl…
Chtěl bych tě požádat, abys žil,
A nechal žít, a neprudil.
Hoď taky do klidu, celou svou rodinu,
Všem nám tu bude líp žít, když budem toleranci mít!
Jsi totiž stejnej jako já, proč tolerance víc nemáš?
proč říkáš mi, jak to má být, když o tom sám pěkněj prd víš?
…bych vědět chtěl, bych chtěl po světě moc…
Prostřední světlo na semaforu svítí. Dívám se a nevím, nahoru, či dolů skočí.
Nevím zda běžet, anebo zůstat stát, jestli to dobrzdit a nebo řadit kvalt.
A tak tu stojím s břemenem bohů, že zlé a dobré chtěl jsem znát.
Trochu bojím, Šalamoun mourdrej byl, stejně se dobrého nedožil.
Ref:
Jéééééé, chci se vrátit zpátky, do první zahrádky, kde jen jedna volba byla špatná…
Jéééééé, tam nechybělo nic, a jen jedna věc na víc: zvídavost lidská a špatná.
Konec nejistot, milost zastih‘ náš věk brány nebe jsou zas na dohled.
Jen tiše věřím, že z mých snah něco zbyde, v světě co pomíjí a klamnou touhou hyne.
Jen toužím nepoužít golu, než sjedu křižovatkou dolů, cesta je plná výmolů.
___
Co člověk užije si se sebou, je-li přirozeným poserou, a všechno spočítaný si chce…
Život je ale čistá empírie, která se prostě jednou žije, když nezkusíš, tak nic z ní nezískáš.
A tak jen dál běžím, i když směr neznám, do první zahrádky pospíchám;
Zástupu svědků vstříc, co svý za sebou maj… z dálky nám pravicí potřásaj
Ref:
Jéééé, jim nechybí už nic, ani jedna věc na víc, zvídavost lidská a špatná…
Úvaha na tím, jak si udržet spokojenost v životě.
Někdy dumám nad životem,
Sedím si na bytě,
kde že jsem k tomu přišel,
na klíně houpu kotě.
Mou malou nádhernou,
co tu jednou bude se mnou,
až řeknem si své ano,
budem spolu každé ráno…
Říkám si sám sobě,
jestli to není k zlobě,
že rychle zapomenem,
na to, co bylo dobré…?
___
Na dobré, to se zvyká,
že byla v tom klika,
trochu snahy a píle,
a sedím tu u cíle…
S holou řití jsem se narodil,
pak hrál si na vojáky,
ve skvělé partě kámošů,
že hned bys jí chtěl taky…
Nějaký čas jsem studoval,
ne nějak zvlášť pilně,
státnice jsem udělal,
diplomku ale bídně.
___
Chtěl bych lýkové střevíce,
co Přemysl oráč měl,
když s Libuší na hrad
cestou z pole šel…
Ty střevíce ti říkaj,
kým jsi, z čeho jsi vzešel,
to abys nebyl pyšný
neměl myšlenky hříšný.
Ono vše co na světě máš,
už to, že jsi se narodil,
věřím, je dílo Boží,
on chtěl abys žil.
___
Na nirvánu nevěřim,
život peřím nečeřím,
se ženskýma nelaškuju,
a v kantýně nedržkuju.
Co mi jen na světě schází,
obyčejnost spokojená,
která se zvlášť nestará,
o to, co ještě nemá…
A tak si myslím,
že lýkový střevíce,
by měl mít doma každý,
a nepropadat panice.
Jak dny jdou,
splíny ženou na nad hlavou.
Povinnosti dřou,
ňák to zvládnout máš.
Však chtěl bych žít
tak jak se má.
Bez vrásek na svědomí,
vždy obloha slunečná.
Člověk se snaží,
ale uvnitř tuny jsou,
hejsků, co všechno ví,
ale sami prstem nepohnou.
Proč tam jen jsou,
je čas učinit přítrž..
Proč pryč nejdou?
Už na to nemám výdrž.
Chci být jen věrný,
v tom, co ti Bůh svěřil,
žít život naplno,
proč bych se s někým měřil?
A když už se měřit mám,
tak s lepšíma, než jsem sám.
Strom se v plodech pozná,
ve výsledcích je síla.
Jak léta jdou,
Hejsci tu pořád jsou.
Pořád melou
už je v paži mám.
Co uvnitř je, kdo poví?
To přece jen Bůh ví…
Zlé a dobré zas chcem znát
hejskům dávám sám nažrat.
Chci být jen věrný,
v tom, co ti Bůh svěřil,
žít život naplno,
proč bych se s někým měřil?
A když už se měřit mám,
tak s lepšíma, než jsem sám.
Strom se v plodech pozná,
ve výsledcích je síla.
Klapky na očích máš,
jako kobyla,
by se neplašila.
Že pana úžasného znáš…
V světě iluzí,
a snů ho máš.
Totálně nechápu tě…
kde to v tobě bere,
A tak tajně doufám,
že to snad s věkem přejde.
Ne a ne a nevidíš,
co dobrý kolem máš,
ne a ne a nevidíš,
dál žiješ si jen v snách a představách…
___
Těžko se bráním dojmu,
že jsou ženy
divnej národ.
Jen těžko získáš vízum,
k pobytu trvalýmu nárok.
Ne a ne a nevidí,
co dobré kolem maj,
ne a ne a nevidí,
a pak do polštáře břečí… po nocích…
___
Smutnou duši mám,
nejlepší jsem pro tě chtěl.
Místo toho sám…
Každej by ti život záviděl.
ale ty ne…
Ne a ne a nevidíš,
co dobrý kolem máš,
ne a ne a nevidíš,
žiješ dál ve snách…
…někdy se stane, že když je venku šero nebo pošmourno, sešeří se mi i v hlavě.
Když se sešeří
a v hlavě mám zmatky
k tobě běžím,
ty můj jsi klid.
Když se sešeří
a já nevím jak zpátky
k tobě běžím,
obejmout chci!
Ref.: Ty jsi ten, co zná cestu ven,
Ty jsi mé útočiště (Ježíši).
Když myšlenky divný
hlavou se toulaj,
a já prostě nevím,
jak jím říct ne…
Když podmračná nálada
zcela mě ovládá
běžím za Tátou
– vždyť On mě zná a pochopí!
Září když končí, hurá do školy
fakulta chce naše výkony
wake me up when semestr ends
Na přednášce, tam je príma,
v třetí řadě fajn se dřímá…
wake me up when semestr ends
V dálce modrá FELka svítí
jdu si jen do menzy pro pití
Zkouškové je za dveřmi,
končíme s neřestmi…
První ročník zvládls skvěle
jen z fyziky neprospěješ
wake me up when semestr ends
V druháku, už to šlo hladce,
v odbornosti kveteš, Bratře!
wake me up when semestr ends
___
Konec léta, třeťák začíná
nad bakalářkou usínáš
wake me up when semestr ends
Teď na krku máš státnice
a pár kroků do márnice
Kdyby si se přes rok učil
nemusíš teď nervy mučit…
Státnicema titul získáš,
v hospodě se potom zlískáš
wake me up when semestr ends
Co potom, co bude dál?
když papír jsi získal.
wake me up when semestr ends
Kdybych já šel na techniku,
tak teď práci mám…
Ale co teď, co teď s fildou (1)
co teď udělám?
Září končí, zas jdeš do školy
fakulta chce tvoje výkony
wake me up when semestr ends
wake me up when semestr ends
pozn (1): Nejsem nikterak příznivce multioborového fašizmu tipu „my jsme ti jediní a ostatní jsou k ničemu“, nicméně si myslím, že jsou místa v časoprostoru, kde je vyšší procento lidí, kteří nechtějí dělat… a tak studují (všechno možné).
Jestli máš alespoň tři rohlíky
a na košili knoflíky
jestli máš kde spát
Tak můžeš celkem šťastnej bejt,
že jeden z mála jsi
co to tahle mají od Boha pochystaný
Ref: Tak Boha chval,
za to co ti dal,
za to, že můžeš zpívat…
I to je dar,
který On ti dal,
i to, že můžeš mu zpívat…
Vždyť tyhle malý zázraky,
že je kolo kulatý,
že na něm můžeš jezdit z kopce (jak se ti zachce)
Všechny tyhle lízátka,
nanučky a cukrátka
jsou nám pro radost daný – abychom si je užívali.
Ref: Všechno je jak to vidět chceš,
můžeš zkuhrat, že nemáš cash,
jak je všechno dneska drahý.
Nebo to celé vzít, a sám pro sebe si říct
že ke štěstí chybí jenom rozhodnutí.
Ref: Že se radovat chceš
i když není cash
páč je tu spoustu dalších věcí
Sám život je dar,
který nám Bůh dal,
i to, že mu můžeš zpívat
A tak ho chval,
že nám zemi dal,
bysme jí užívali v dobrém
Vždyť to je dar,
že ti život dal,
že mu můžeš zpívat – až do zblnutí…
A tak jsem zůstal zase třetí
jako na smetišti smetí…
Tak jako to zboží v Tesce
co kvůli ceně nikdo nechce!!!
Včéra na pívu jsem seděl,
s kamarády přáteli,
Před tím se neviděli
Poznat se chtěli…
Tak jsem s nimi pohovořil,
Stalo se to vážení,
A už s tím nic neudělám,
Nic se na tom nezmění!
A tak jsem zůstal zase třetí
jako na smetišti smetí…
Tak jako to zboží v Tesce
co kvůli ceně nikdo nechce!!! NE NE NE
Někdy to dobré tě nebaví
hlavně, že jsme všichni zdraví!
Na plotně něco k žvanci
a muzika hraje k tanci.
Když se fotři v knajpe sejdou,
a jsou z toho zpruzený,
že je doma honí stará,
že furt žerou uzený.
Pak jestli nezůstat třetí,
a na celé se jenom dívat.
Zůstat v klidu nezůčastněn,
jenom u piva si o tom zpívat.
Že jsem zůstal zase třetí
jako na smetišti smetí…
Tak jako to zboží v Tesce
co kvůli ceně nikdo nechce!!!
Někdy to dobré tě nebaví
hlavně, že jsme všichni zdraví!
Na plotně něco k žvanci
a muzika hraje k tanci
Člověk neví co mu schází,
dokud o to nepřichází.
Pak blejem rozvodových frází
a právník jedinej se má!